Jsem hluboce vděčná své rodině, která mi do života předala dary, jež považuji za nenahraditelné – empatii, schopnost soucítit a přirozenou touhu měnit vzorce, které si neseme z našich rodových linií. V lékařství se o těchto přenosech mluví jako o genetice. Pro mě však nabyly hlubšího významu – jako výzva k pochopení, přijetí a proměně.

Na své cestě jsem studovala jak v zahraničí, tak doma. Pročetla jsem mnoho knih, získala řadu certifikátů a prošla si nejrůznějšími kurzy. Přesto jsem velmi brzy pochopila, že skutečná hodnota jakékoli informace přichází teprve ve chvíli, kdy ji začneme žít. A právě život se stal mým největším učitelem – opakovaně mě zkoušel a ukazoval, jak nabyté poznatky dokážu uvést do praxe.

Měla jsem možnost sdílet své poznání s lidmi kolem sebe – s přáteli, blízkými, ale i s těmi, kteří ke mně našli cestu skrze podobné životní výzvy. A už tehdy mě naplňovalo vědomí, že i malá podpora může vést k významné změně.

Této činnosti se věnuji více než 20 let. Setkala jsem se s lidmi všech věkových kategorií, s mnoha příběhy, které mě dodnes nepřestávají překvapovat svou hloubkou, bolestí, krásou i odvahou. Miluji příběhy se šťastným koncem. A za šťastný konec nepovažuji dokonalé vyřešení všeho, ale chvíli, kdy se v člověku něco uvolní – kdy se rozplete vnitřní uzlík, který ho dlouho držel na místě. Právě tehdy často přichází změna, uvolnění, pohyb a naděje.

Zpočátku jsem pracovala výhradně osobně, později jsem postupně přešla do online prostoru, který mi dnes umožňuje být v kontaktu s lidmi i daleko za hranicemi naší země. Virtuální propojení nabízí možnost setkávání i těm, kteří by za jiných okolností zůstali sami – ať už kvůli zdravotním omezením, vzdálenosti, nebo tíze situace. Jsem vděčná, že právě takto mohu být lidem nablízku – i když zrovna nejsme ve stejné místnosti.