Měsíc únor je nádherný svou jedinečnou energií, která nás každý rok zas a zas nutí ponořit se do svého nitra, abychom odložili staré zvyky, programy předků a nánosy vlastních iluzí o životě, který jsme dosud žili.

Ti, kteří to nyní vnímají a žijí v přítomnosti, mají jedinečnou možnost udělat, zatím jen uvnitř sebe, učinit jistá rozhodnutí. Změna přijde následně s příchodem jara a bude se dít mnoho dobrého v jejich životech. Ti, kteří zatím jedou jen ve své mysli a jsou pouze zaměření na výkon, se setkávají s nemocí, nebo jiným omezením, které je uvrhuje do stavu, kdy jsou mimo tuto iluzi a mají možnost se probudit, přehodnotit a změnit současný život.

Bohužel, a setkávám se s tím hlavně u žen-matek, mnoho z nich raději sáhne po tišícím prostředku nebo jiné látce, která odblokuje na chvíli dané příznaky, aby mohli dále žít v této iluzi. Strach ze změny je stále nutí být v této sebedestrukci.

Setkávám se s tímto stavem nyní velmi často. A to jak v soukromí, tak v poradně. Pracuji s matkami a malými dětmi. V poslední době jsem se dostala do kontaktu s tím, že matky kolabují, jsou odvezeny k léčení a děti předány do přechodné náhradní péče. Následně se vyhledají příbuzní a děti jsou odevzdány do rodiny, která se o ně postará. I když je tento stav jen přechodný, projdou děti šokem a dané trauma je provází celý život.

Stav, který je v současné době hraniční, je vytvořen systémem, který na mladé ženy-matky tlačí, aby svou práci odváděly ve stejné intenzitě, jako v době bez dítěte. Je to systém západního pohledu, kdy je dítě krátce po porodu předáno do cizí péče a žena-matka se plně věnuje práci, jako by dítě neexistovalo.  Tím je zcela popřeno mateřství a propojení matky s dítětem je přerušeno. Dítě se napojuje na cizí ženu, která je náhradou za matku. Pokud se v jeho útlém dětství ženy v jeho přítomnosti střídají, napojení se uzavře zcela.

Chápu dnešní stav a rozumím mladým dívkám. Potřebují žít mnohdy svůj život bez zásahů rodičů. Chtějí dospět a přijít na všechno samy. Ale na narození dítěte a následné možné potíže nás nikdo nepřipraví. Tím si každá z nás musíme projít sama. Na to, jak být rodič uvnitř nás, neexistuje žádný manuál. Vše je mnohem snazší, když nás po tuto dobu provází moudrá žena, která nemusí být naší biologickou matkou. Je moudrá zkušenostmi s malými dětmi a bohatým množstvím příběhů, kterými si s jinými ženami-matkami prošla. Dřív bylo propojení s moudrými ženami běžné.

V dávné minulosti bylo zvykem, že rod byl semknutý a držel pospolu. Centrem všeho dění byly staré ženy, které pomáhaly přivézt na svět novou duši. Obřadním způsobem ji uvedly do tohoto světa a bohyni-matku postupně zasvěcovaly do společného života vedle této nově zrozené bytosti. Bohyně matka byla celým rodem uctívaná a chráněná, neboť se stala branou, skrz kterou mohla do tohoto světa vstoupit a projevit se nová energie božství. Něco výjimečného, co může vytvořit a zhmotnit jen žena, a to jen za určitých podmínek.

Pak ale nastala doba temna. Doba manipulujícího systému, který vytvořili mocní k robotizaci ostatních lidí. Systém, který byl postupně naplněn strachem o život, o existenci a dalšími strach, ve kterém byli lidé uvedeni do stavu podobajícímu se spánku. Nastala doba zápasu o přežití. Ženy byly odsunuty na okraj společnosti a postupně se staly pouhým nástrojem množení. Do myslí rodin byly vkládány programy, které postupně způsobovaly rozpad rodů a následné rozpady rodin. Jedním z mnoha byl například podprahový program, který nazývám „Rozděl a panuj“. Měl za úkol postupně oddělit staré moudré ženy od mladých, rodiče od dětí, ženy od mužů.

Nyní se nacházíme na samém konci této iluze oddělenosti. Iluze říkám záměrně, protože naše skutečné propojení na předky, na náš rod, nebyl nikdy uzavřen.  Nastala doba, abychom se, nyní vědomě, na své předky napojili. Můžeme žít tisíce kilometrů, být mezi cizími lidmi, a přitom jsme stále „doma“, pokud jsme na tento zdroj napojeni.

Pradávným způsobem, o kterém je zmínka v úvodu, žije mnoho rodů na ostrovech, v Asii a na dalších místech. Nikdy zcela nevymizel. Lidé tam žijí v naprostém propojení s předky po mnoho generací. Je to jejich přirozenost. Nám byla tato přirozenost úmyslně odebrána. Nyní je čas, abychom se probudili, převzali od předků dar, který nám byl dán, a začali s ním vědomě pracovat.

Není žádným tajemstvím, že historii tvořily ženy a také se říká „za každým konfliktem, nápadem a objevem muže hledej ženu“. Pokud je žena šťastná a ve vztahu spokojená, předává tvořivou energii svému partnerovi v podobě inspirace nebo seberealizace v tom nejlepším možném projevení. Žena vždy byla, je a bude hybnou tvořivou silou. To ale platí i obráceně.

Nyní se obracím k vám, milé ženy.  Podívejte se pravdivě kolem sebe a vnímejte svou současnou realitu. V jakém vztahu a prostředí žijete. Jaké prožíváte po většinu dne emoce a zda jste ve své současném vnitřním rozpoložení spokojené. Pokud ano, pak vám blahopřeji. A to upřímně a hloubi svého srdce, protože takových žen je málo.

Ženy ušly dlouhou cestu a během té pouti se zcela změnily. Ovlivnily je doby válek, které je donutily vyjít ven z kuchyni a vzít na sebe úlohu muže, který nebyl doma. Postupně přejímaly více mužské energie, stávaly se ráznějšími, méně citlivými a naučily se zvládnout mnoho činností současně. Následující generace, v období prenatálu uvnitř těla matky, tuto informaci přijaly v podobě jasné informace. Tím se velké množství jemných dívek dostávalo do stresu již době před narozením.

Dám krátký příběh z poradny.

Přišla za mnou maminka Jana, která měla v té době dvě malé děti. 6letou Markétku a 2 letého Lukáše. Paní Jana byla žena energická, která si se vším lehce dokázala v životě poradit. Měla svou vlastní malou firmu, které věnovala maximum času.  A to, jak v době těhotenství, tak krátce po porodu, kdy její přítomnost vystřídala chůva, protože Jana byla na rodinu sama a příbuzné měla velmi daleko.

Malá Markétka byla zcela jiná než její matka. Jemná dívka, která, podle vyprávění Jany, do porodu bratra byla pohodová a usměvavá holčička. Tiché, klidné a svým způsobem neviditelné dítě se po narození Lukáše postupně začalo měnit a často se stávalo nezvladatelným.  Afektové stavy Markétky střídaly dny, kdy vše odmítala, včetně stravy. V té době jsme se setkaly.

Přes svou vytíženost měla Jana velký zájem o zlepšení stavu Markétky, a udělala si čas, aby se mohla podílet na zlepšení jejího psychického stavu nalezením a pochopení příčiny změny chování Markétky. Až po několika setkáních, které se konaly bez přítomnosti dětí, se dokázala Jana uvolnit a podívat se na svůj život až do období vlastního zranění. Našla svou malou Janu, která v dětství potřebovala pozornost. Ale její matka byla velmi zaměstnaná a přítomnost malé Jany jí spíš obtěžovala. Protože pozornost matky malá Jana nacházela jen zřídka v okamžicích svého úspěchu, zatvrdila se a hledala možnosti, jak se zviditelnit a mít úspěch. Tehdy, na malou chvíli, tuto lásku od své matky dostávala.

V okamžiku, kdy paní Jana pochopila zdroj své potřeby být stále v práci a objevila svoje zraněné dítě, byla schopná mnoho situací s dětmi vidět jinak. Pochopila, jak velký tlak byl vyvíjený na Markétku, která ve svém dětství byla nucena stát se dospělou, pečovat o bratra a mít zodpovědnost za něco, co po ní nikdo ve skutečnosti nechtěl. Její podvědomí ji nutilo žít život matky. Křehká psychika Markétky ale na tento tlak reagovala odporem, který se musel nějak ventilovat a projevit do okolí. Naštěstí Jana hledala alternativní zdroj dřív, než došlo ke skutečnému onemocnění nebo úrazu dítěte. To je příklad dětského projevu, pokud podvědomí hledá záchrannou síť.

Následkem těchto, již nepotřebných programů, jsou mnohé ženy nyní vystaveny velkému tlaku. Je to například perfekcionalismus. Program, který nutí ženy vyniknout v práci, ve výchově dětí, mít vše dokonalé a pod kontrolou. Ale o tom život není. Abychom si dané programy uvědomili, začne nám podvědomí klást různé překážky v podobě nečekaných situací. Pokud jsme, my ženy, oddělené od zdroje a tím bez výživy a podpory rodu, máme pocit, že jsme v tom samy. S tím přijdou i pocity, že je vše náročné, těžké, bez možného řešení. Že nás v tom ostatní nechali.

Pokud je tato žena pod dlouhodobým vnitřním tlakem, projevuje se v ním pocit, že je k ní okolí nepřátelské nebo o ní nemá zájem. Často je pak tento pocit vyhrocen v partnerském vztahu. Pokud si žena své pocity uvědomí, a je ochotna se podívat do hlubin svých bolestí, pak je možnost, že se partnerský vztah vyléčí. Pokud ne, bude navazovat vztahy, které se postupně vrátí do oné partnerské smyčky.

U žen se setkávám s dvěma typy.

První skupinou jsou ženy-matky, které mají malé děti a je na ně současně vyvíjený velký pracovní tlak. Tyto ženy se učí zvládnout náročnou úlohu matky, manželky, partnerky, a současně jet v práci na plný výkon, jakoby žádné dítě doma nebylo.

Druhou skupinou jsou matky již dospělých dětí, které odcházejí nebo již odešly a vytvořily si vlastní domov. Je jedno, zda jsou na internátu a jezdí za matkou o víkendu, nebo pracují v jiném městě a jezdí za ní jen občas. Za ta léta se matky naučily určitému zátěžovému a stresovému tempu, který jim najednou chybí. Cítí se prázdné, nevyužité, opuštěné.

Oba typy žen procházejí v daném období velkou vlastní přeměnou, kterou prošlo mnoho žen před nimi. Mnoho našich „babiček“ toto období zvládlo skvěle a měly velmi dobé nápady. Vše je zapsáno v nás. Je součástí našeho podvědomí, jen dosud spící.

Sama jsem na vlastní kůži prožila oba typy. Dnes vím, že jsem byla mimo zdroj svých předků. Stálo mě to mnoho úsilí a vnitřní síly se na ně napojit a krok po kroku jsem tuto cestu nacházela dávno po tom, co moje děti vylétly z hnízda. Bylo pro mě, jako pro mnoho z nás, snazší vidět oddělenost u jiných. Snadno jsem mohla ukázat na možnost propojení v jiné rodině a vidět tu ohromnou změnu, která pak v dané rodině nastala.

Díky velkému množství žen, které řeší podobné téma, jsem vytvořila na Facebooku skupinu „CHVILKA S BABIČKOU“ kam zvu všechny ženy, které řeší výchovu dětí a jiné potíže ve vztazích matka a dítě, bez ohledu na věku. Skupina je otevřená pro všechny z vás, které máte dotaz, i pro všechny z vás, které se chcete zapojit do vstřícných a podnětných odpovědí.

Současně jsem vytvořila skupinu babiček – moudrých žen, které se cítí plné života a současné mají pocit prázdné náruče, protože jejich vlastní děti již mají svůj život. Jsou to moudré ženy, které pomohou slovem, jen když jsou o to požádány a výchovy dětí nezasahují.

Jestli jste dočetly až sem, blahopřeji. A jestli se chcete aktivně zapojit, jste vítány.

Spojení na mě je prostřednictvím e-mailu: sofie1.kucerova@gmail.com nebo SMS na mobil 739 029 339.
S úctou
Sofie Kučerová