Po čem v životě toužíte? Co chcete mít? Čeho chcete dosáhnout? Takové a podobné otázky na nás doráží celý život. Celý systém, od rodiny počínaje, nás nutí ukázat světu, co máme, co jsme dokázali. Všechno je měřitelné přes jednotný ukazatel – peníze.

Malé děti takové věci neřeší, hrají si na dospělé a žijí svůj život tak, že mají všechno. Všechno je. Jedna maminka mi vyprávěla, že jí dítě předalo hustě pokreslený papír plný drahých dárků. Byl to dopis pro Ježíška. Maminka reagovala spontánně s tím, že to je moc drahé. Dítě jí v naprostém klidu odpovědělo, že to Ježíšek přece zařídí. Dospělý se pousměje a řekne si, že až dítě dospěje, změní názor. A co když je všechno jinak?

Zaměříme se nyní na dvě veličiny: práce a peníze. Myslíte si, že peníze a práce spolu souvisí? Že mají v současné době vztah přímé úměrnosti? A co když vám řeknu, že je vše jinak. Že je to jen iluze starého světa, který končí a ty malé děti nám to jen ukazují.

Co byste dělali, kdyby peníze neexistovaly? Co jste chtěli dělat, když jste byli malé děti?

Když jsme byli malí, slýchali jsme od dospělých, že se musí chodit do práce, aby byly peníze. Nebo se musí chodit hodně a často, nebo i do další práce, aby bylo víc peněz. Už od útlého věku se připravujeme na to, až budeme dospělí a budeme pracovat. A baví vás to? Jste nadšení, když máte jít do práce? Když máte jít domů tak se vám nechce, protože je vám tam tak dobře? Ano? Pak vám blahopřeji, protože jste už objevili cestu a vystoupili z programů starého Matrixu dřív. Jestli je odpovědí ne, pak vám také blahopřeji, protože cítíte, že je něco v nepořádku a cesta ke změně je před vámi otevřená.

My jsme se sem nenarodili pracovat, ale tvořit.

Pekařka, která svou práci miluje, si při pečení chleba pobrukuje a ani nevnímá, jak běží čas. Ona žije svůj život pro tvoření housek, koláčů a dalších dobrot, které jí projdou rukama. Ale pekař, který se ráno probudí už s odporem, že do té pekárny musí, protože musí z něčeho zaplatit nájem, svou energii tvoření ještě neprobudil.

Čím déle jsme v rozporu mezi tím, co máme dělat a tím co děláme, tím víc se stáváme bezmocní. Máme pocit, že něco nad námi má moc, ovládá nás. Čím déle jsme ve stavu bezmocnosti, tím dříve přijde nemoc. Je to zablokováním naší tvořivé síly, která chtěla kdysi ven, ale my jsme ji zablokovali jako nesmysl. Třeba tehdy, když jsme chtěli být malířem a rodiče řekli tu pověstnou větu, že se tím nikdy neuživíme. A my jsme to přijali. Malíře jsme zasunuli hluboko do podvědomí.

Pojďme se podívat na touhy našeho světa. Víte, kdo ovládá peníze? A kde všechny peníze jsou? Tiše seďte, milé děti, povím vám příběh, který se skutečně stal.

Jsou na planetě Zemi lidé bohatí a chudí. Jednou se jeden bohatý muž rozhodl, že velkou část svého jmění rozdá mezi chudé, kteří neměli nic. Do roka se tomu bohatému muži vrátili všechny peníze zpátky, aniž by pracoval víc. A stejně tak ti obdarovaní neměli zase nic. Jak je to možné?

Pamatujete si, jak jsme si vyprávěli o emocích a vodě? O pokusu se sklenicemi? Tohle je stejné, jen v jiné rovině. Proč děti říkaly jedné sklenici hezká slova a druhé ošklivá? Ano, ta divná slova – smajlík a mračoun. Nic moc, ale přitom zásadní symboly. Rozdělení světa je v naší mysli, slovech, citech, projevech.

Žijeme na planetě Zemi, která je magnetická. Všechno, co upustíme, spadne na zem. Ani o tom nepřemýšlíme. Na stejném magnetismu funguje všechno. Šťastná pekařka i naštvaný pekař. Všechno se projevuje pro nás. Dostáváme přesně to, o co si říkáme.

Co si přitahujete do svého života vy?