Žijeme v hektické době a stejně tak jsme nastavení uvnitř sebe. Stále někam spěcháme a nemáme čas se na delší dobu zastavit.  Pokud ano, velmi brzy usneme. Ve skutečnosti je to velmi motivující doba. V okamžiku dlouhodobého napětí se stáváme vyčerpaní a unavení. Tehdy začneme hledat cestu ven. Do té doby slovo zvolnit bereme za nadávku.

O čem chci dnes mluvit je můj subjektivní názor, podložený vlastními prožitky a potvrzený klientskou praxí. Řeč je o meditaci, relaxaci, uvolnění.

Pro mnohé je to dnes samozřejmostí. Ale já se dnes obracím k vám, kteří neumíte vypnout. A když jste v klidu, mozek stejně jede na plné obrátky a o spánku ani nemluvím. Pokud patříte do této skupiny, pak vás můžu uklidnit. Měla jsem to stejně.

Tak jako mnoho žen jsem měla svůj čas rozplánovaný někdy doslova na minuty. Manželka, matka, učitelka, kamarádka do nepohody. Můj diář se mnoho let neměnil. Přesně jsem věděla, co budu dělat v pondělí ráno v 6h nebo kam jdu ve čtvrtek odpoledne ve 16h. Můj časový harmonogram neměl jedinou mezeru volna, na své koníčky jsem zcela zapomněla. Ne proto, že bych je nechtěla, ale protože na to nebyl čas. Občas se stalo, že jsem po návratu domu usnula a vzniklý skluz jsem pak doháněla v noci. Poznáváte se?

Mé první setkání s meditací bylo vlastně omylem. Bylo to v době, kdy děti vyrostly a staly se postupně mým doprovodem. Vznikl tak větší prostor na takové akce.

V okamžiku meditace jsem najednou měla pocit, že je má hlava motor, který jede na plné otáčky. Valilo se na mě množství myšlenek typu –  co je nutné udělat, co jsem nestihla a podobně. Když se mi podařilo mou mysl zklidnit, usnula jsem. Vzbudila jsem se v okamžiku rozhovoru lidí vedle mě. Moc mě to mrzelo a cítila se hloupě.

Proč o mluvím je fakt, že se mi díky mým zkušenostem dnes velmi dobře pracuje s lidmi, kteří nic takového nikdy nedělali a jsou přesvědčení, že jim to nepůjde. Ráda spolupracuji s lidmi, kteří jsou logičtí, pragmatičtí a podobně. Právníci, technici a podobné profese. Proč? Protože jsme spolu naladěni na stejnou vlnu.

V okamžiku kdy chcete zvolnit a hledáte cestu, můžu vám nejlépe ukázat jak na to.

Za prvé, a to si podtrhněte, zapomeňte na to, že právě vy budete uvolnění někde na židli, v klidu a při tom soustředění na to, co se bude dít. Tak to nejde a vám to tak fungovat nebude. Ne teď a ne takhle. Pokud jste při svém pracovním vytížení několik let neustále v pohybu a psychickém napětí, můžete se uvolnit zase jen podobnou činností. Je to jako s rychle jedoucím autem. Také ho zastavíte postupně. Jak na to?

Mám pár dobrých typů, které mi fungují dodnes.

Vyberte den a čas, který věnujete sami sobě. A napište si do diáře ČAS PRO SEBE. Bude to stále stejný den a čas po celý rok. Je jedno, jestli to bude 30 minut nebo hodina. Den a čas ale přesně dodržujte. Po nějaké době zjistíte, že čas pro sebe jednou za týden je málo a budete tuto dobu pro sebe mít častěji. Ale k tomu se dostaneme později. Můj čas, který jsem dala sobě, byl v době večerních pořadů, kdy již děti spaly, a v domě byl klid. Postupně jsem zjistila, že je to pro mě daleko přínosnější než televize.

Současně s časem si vyberte místo kde je vám dobře a můžete ho mít za každého počasí jen pro sebe. Místo, kde vás nikdo neruší. Pokud je tím místem například pokoj v bytě, a přitom máte plný byt lidí, sdělte jim svůj záměr a požádejte ostatní o spolupráci. Mám dobrou zkušenost i s malými dětmi. Bedlivě pak střežily klientce prostor přede dveřmi klientky. Osobně jsem i na dveřích napsaný čas, kdy můj čas pro sebe končil. Pokud někdo z rodiny zapomene a prudce vtrhne do vašeho prostoru, je to pak velmi nepříjemné po oba.

Zadruhé si uvědomte, kde ve vašem okolí protéká řeka nebo potok. Zajděte se na toto místo nejprve podívat. Je tam někde cesta podél břehu? Dá se tam jít na krátkou procházku? Ve kterém místě se je vám nejlépe? To místo si zapamatujte, budete se sem později často vracet.

Možná vám bude vyhovovat i rybník, ale mně nevyhovovala stojatá voda. Později vysvětlím.

Máme teď připravená dvě meditační místa. Jako první zajděte k vodě. Choďte k ní, když jste v emocích a napětí. Naštvaní z práce, nespokojení z rodinné situace, nebo vás bolí hlava. Jděte pomalu podél vody nebo jen stůjte u břehu a dívejte se na hladinu. Vnímejte, jak se vlní a pomalu odnáší spadlý lístek nebo větev. Stále plyne. Je v pohybu stejně jako vaše mysl. Vůbec nic nedělejte, jen se dívejte a pozorujte vlny. Jak dlouho – nevím. Najednou zjistíte, že jste mimo prostor a čas. Jakoby jste si zdřímli a přitom máte otevřené oči. A to je ono. Hlava se odpojila.

Vnímejte tu úlevu. Jako by na okamžik byla hlava prázdná – bez starostí a plánování. Nevadí, že to byl mžik. To je začátek ohromné změny ve vašem napětí. První drobný krůček úlevy. Čím častěji sem na toto místo budete chodit, tím rychleji se vždycky do tohoto stavu dostanete. Zcela rozumím rybářům, kteří stojí s prutem na břehu bez jediné ulovené ryby. Stávala jsem kousek od nich, aby měli své soukromí, a oba jsme přitom dělali to samé. Jen jsem nemusela řešit co pak s rybou.

Až budou vaše uvolněné chvíle u břehu delší, zahrajte si se svou myslí hru. Vřele ji doporučuji každému, kdo si neví rady s nějakou situací nebo vztahem. Můžete použít třeba malý kus větve. Položte ji na vodu a pozorujte, jak co s ní voda dělá. Jak si s ní hraje a unáší ji. Pak se zaměřte na tu osobu, nebo situaci, ke které se stále vracíte. A pusťte ji stejně jako tu větev. Představte si, že od vás odplouvá. Voda řeky vám pomalu promývá hlavu, všechno bolavé vyplavuje a odnáší spolu s tou větví.

Proto jsem mluvila o vodě v pohybu a ne o rybníku. Při pohybu vody ucítíte v sobě úlevu. Nebo také možná ne. Ale něco se postupně začne ve vaší mysli měnit. Buďte k sobě vlídní a trpělivý, pokud to nepůjde hned podle vašeho plánu. Každý máme k sobě jiný přístup, a čím jsme k sobě tvrdší, tím déle to trvá.

Podél břehu můžete chodit za každého počasí, v každém ročním období. Časem se stane vaší dobrou známou, která zas a zas pomáhá z vaší mysli odplavovat staré nánosy, o kterých jste ani nevěděli, že tam jsou.

Po nějaké době zjistíte, jak vám pravidelné procházky uvolňují vnitřní napětí a jestli se vám to líbí. Pokud ano, přišel čas rozšířit vaše chvíle o prostor, který jste si již dříve vybrali. A stejně jako jste začínali u pohyblivé vody, i v tomto místě musí být pohyb. Proudění si nyní zvolíme v hudbě – klidné, plynulé. Můžete zvolit meditační hudbu, nebo zvuky přírody. Pro vaše uvolnění doporučuji zvuky vody v kombinaci s melodií. Při pouštění hudby z internetu si předem zjistěte, zda není vložená reklama. Ta by to vašeho uvolnění zasáhla nečekaně a zrušila vše, co jste dosud měnili.

V okamžiku, kdy se do hladiny řeky nebo hudby u sebe doma ponoříte, úplně vypnete mysl a budete se cítit uvolněni. V tu chvíli patrně opravdu usnete. Skvělá zpráva – dostali jste se ve své mysli přesně na to místo, kde probíhá meditativní stav. Ne rozhraní mezi bděním a spánkem. Místo pro inspiraci a tvoření snů. Sem za vámi mysl nemůže. Tady z toho místa chodí umělcům jejich múzy, vědce napadají převratné nápady a vám se začíná nový život. Šťastnou cestu.

S láskou
Sofie Kučerová