Slovo „odpuštění“ se poslední dobou hodně probírá. Nejsem žádný ezoterik, jsem nohama na zemi a mám na toto slovo vlastní názor. Stejně tak mám vlastní metodu s odpuštěním spojenou, která funguje.

Uvedu příklad: Monika byla matkou dvou dětí školního věku a současně vedoucí obchodní společnosti. Práce nad hlavu a vše zvládala s přehledem za pomoci manžela S dětmi měla Monika pohodový vztah a vše bylo z jejího v pořádku. Do okamžiku změny vedení firmy. Pak se jí stala podobná situace a časem se pohodová domácnost změnila v časté konflikty s dětmi. I když si uvědomovala, že na děti reaguje velmi podrážděně, nemohla své chování změnit.

Při našem setkání se objevila daná situace, která Moniku v práci ranila. Ale pod touto situací bylo zranění mnohem větší. Z období malé tříleté Moniky, která zažila podobnou situaci. Tehdy byla pouhý pozorovatel hádky mezi rodiči a násilí otce vůči její matce. Daná situace byla zapsána a uložena v podvědomí do tohoto okamžiku. Aby byla vynesena na světlo, přijata a puštěna do té reality, kam patřila. Do okamžiku dvou dospělých lidí, kteří si mezi sebou něco řešili před mnoha lety. V okamžiku, kdy Monika pustila danou situaci, změnily se v jejím nitru nepříjemné pocity. Rozpustila zápis svého otce a reakci matky. Pak byla schopná se podívat na své děti a konflikty jinýma očima.

Odpuštění neznamená, že máme omlouvat negativní nebo dokonce agresivní chování druhého. Ne. Znamená danou situaci ze svého podvědomí propustit a pustit jí tam kam patří. Do chvíle jejího vzniku.

Každé dítě projde z určité době uvědoměním, že mu rodiče nerozumí, že mu ubližují a podobně. Jsou to všechno podprahové zápisy, jak se chovaly děti k rodičům v rodové linii před námi. Často v neprojevené, tedy myšlenkové formě. Protože strach z opuštění, o život, zranění a jiné strachy, dětem nedovolily se projevit. Většina našich programů se tvoří právě v naší mysli. Bez toho abychom daný záměr zrealizovali.

Říkáme si, proč nás rozhazuje právě taková chvilka. Vždyť podobných situací jsme prožili spoustu. A byli jsme v pohodě. Ani si na ně nevzpomeneme. Proč je právě tahle chvíle jiná?

Odpovědí je skutečnost, že jsme se s něčím podobným setkali a to velmi dávno. Tak dávno, že to náš mozek uložil do podvědomí. V něm je uložena většina našich, a také rodových programů. Dané programy vznikly jako opakované reakce na nějaké konkrétní podněty. A ty chtějí být přepsány novými programy.

Jak se přepisuje starý program novým? Uvedu příklad ze současného života.

Nastěhujeme se do bytu, ve kterém bydlíme několik let. Postupně se naučíme danou cestu automaticky. Je jedno jakým způsobem. Ale stejně chodíme tam i zpět. Víme, kde jsou nejblíž kontejnery na odpad. A další věci.

Po několika letech se přestěhujeme. A když jdeme vyhodit smetí, hledáme to místo kontejneru našeho původního bydliště. Nebo dojedeme k tomu původnímu bytu při návratu z práce, protože jsme byli v myšlenkách jinde. Takových situací se nám děje mnoho, dokud si dané programy nepřepíšeme stálým opakováním.

Odpustit můžeme mnoha způsoby – pohybem (vytancovat, vykreslit, vykřičet, vyzpívat) nebo s pomocí druhého. Třeba zkušeného terapeuta.
Přeji mnoho úspěchů.

Sofie Kučerová