Vztah – už z toho názvu je cítit určité napětí. Vz-tah. Je vždy o dvou částech, které jsou přitahovány, nebo odpuzovány.

Jako každé malé dítě jsem měla před očima vzory dospělých a na základě toho, co jsem viděla, jsem si vytvořila vlastní vesmír – představu jak být v partnerstvím s druhým.

I když se rodiče snažili pro mě vytvořit to nejlepší prostředí podle své nejlepší představy, cítila jsem to úplně jinak. Zážitky konfliktních situací ve mně vytvořily představu, že za dané situace můžu já a následně přesvědčení, že když budu hodná, vlídná a neviditelná, okolí se změní do růžova.

Nic takového se nestalo a tuto představu jsem si přinesla v dospělosti do vztahu partnerského. Čím víc jsem se snažila udržet růžové brýle o okolí kolem sebe, tím víc se okolí snažilo mi ty brýle sundat.

Musela jsem onemocnět, abych svou umíněnost pustila ze svého života a začala řešit. Mnoho klientů, kteří ke mně chodí na terapii, má daleko horší představu o svých vztazích, než jsou. U mě ta představa byla opačná. Touha o idylickém a harmonickém vztahu, který jsem v dětství nezažila, byla tak velká, že jsem se jí snažila vtisknout do svého partnerského vztahu.

Netušila jsem nic o magnetismu a zrcadlení vnějšího světa a neměla jsem nikde moudrou vědmu, co mi řekne, jak se věci ve skutečnosti mají. To je jen v pohádkách. Nevěděla jsem, že první vztah máme sami k sobě, a když nemám ráda sama sebe, nemůže mě mít rádo ano okolí.

V reálném světě jsem věděla jediné. Že je pro mně můj partner skvělý trenér života. A tak to také bylo. Jsem mu velmi vděčná za to, že jsem se díky němu přenastavila. Díky němu se z lítostivé, schoulené dívky stala silná sebevědomá žena, kterou dnes jsem.

Pravdou je, že v určité chvíli jsem si uvědomila, že už si nemáme co dál předávat. Stali jsme se dvěma cizími lidmi, kteří jsou na opačné straně domu. Bez zájmu o toho druhého. Indiáni o tomto stavu říkají „jízda na mrtvém koni“. Pak je čas takový vztah ukončit. Opona spadla. Herci se rozloučili.

Povíme si nejprve něco o magnetismu ve vztazích. Karma = příčina a následek jsem dlouho nechápala a snažila se ze života odstranit. Ale pak jsem pochopila, že je naší velkou pomocnicí. Ona nám otevírá okna příležitostí. Vysvětlím na příkladu.

Mladá žena byla vychovaná velmi přísnými rodiči. Uvnitř se často bouřila, ale nikdy si nedovolila rodičům odporovat. Ani netušila, kolik se v ní nahromadilo vzteku a zloby. Po čase jí vstoupil do života muž. Vzali se a on se po čase změnil. Začal být výbušný, křičel a často byl plný zloby. Žena nechápala, kde se to v něm bere.

V tuto chvíli má žena na výběr ze dvou možností. Buď bude celý život naštvaná na svého muže a on postupně bude stále horší. Nebo si žena uvědomí, že mužovy projevy jsou ve skutečnosti jejími neprojevenými emocemi. Tehdy, kdy žena začne svou pozornost směřovat do svého nitra, začne se současně měnit vztah obou partnerů. Ona své nitro mění vědomě a společný vztah obou se postupně začne měnit.

V té druhé možnosti žena neví, o co jde a stále vidí svého muže nepříjemného a nevlídného. Časem se žena začne projevovat úplně stejně jako její partner. Aniž si to žena uvědomuje, mužovo chování z ní tu skrytou energii, kterou měla původně proti rodičům, vyplavuje. Protože ale neví, že v jejím vztahu pracuje karma, nechává se ovládat negativními energiemi emocí a myšlenek.

Postupně je vztah obou partnerů neudržitelný a časem se rozejdou. Žena si najde jiného muže, který je skvělý a úžasný. Čím je žena s tímto druhým partnerem déle, tím se on postupně mění. Po časem se očích ženy stává její nový partner kopií původního partnera. A situace se opakuje. Je vám to známe? Ovládáte svůj vztah vy, nebo za vás pracuje karma?

Jeden přítel kdysi řekl, že vztahy se neřeší. Ony se dějí. Vztah je založený na akci. Je ve stálém pohybu. Dokud jsme ve vztahu, jsme nuceni něco v sobě měnit a přeskládat. Ať vědomě nebo nevědomě. Ale děje se to. Od toho vztahy jsou. Buď jsou do bolesti, nebo do radosti. V každém okamžiku máme možnost výběru.

Můžeme odcházet, opouštět nebo i utíkat ze vztahů. Je jedno, jestli jsou pracovní, přátelské, milenecké nebo rodinné. Po každé je to stejné. Pokud je nám ve vztahu nepříjemně, je to o nás. Na nás daný vztah nějak tlačí. Nám se chce utéct nebo jít do útoku. Tak reaguje na naše zranění uvnitř nás, které je tam tak hluboko, že ani nevíme, odkud se vzalo. A nedá nám pokoj, dokud ho nevyléčíme. V léčení nám pomáhá právě daný partner. Není to o něm, ale o nás. Jakmile jsme ochotní vynést své zranění na světlo, pojmenovat ho a propustit do dávné minulosti, začnou se dít změny v našem životě. Dostaneme do vnitřní pohody a přestaneme vnímat, jak se chová druhý. Už se nás to nedotkne. Také se změní náš magnetismus a tím se lidé kolem nás začnou měnit. Buď změní své chování, nebo z naší blízkosti odejdou. A nahradí je jiní lidé, kteří jsou naladěni na stejný magnetismus našeho těla.

Každý vztah je krásný a stojí za to žít. I kdyby trval jen chvíli. Proto jsme se potkali. Pro ten vztah. Proto, že si máme co předat. To nás oba vzájemně obohacuje. A je zcela jedno, o jaký vztah se jedná. Je krásné poslouchat příběhy párů, které si na začátku mysleli, že je to omyl, nebo jen na chvilku. A nakonec to je vztah na dlouhá desetiletí. Je jedno, v jaké vztahu jste. Přeji vám, aby se všechny vaše vztahy vyvíjely do stavu, jaký si přejete a byly vzájemným porozuměním a sdílením.