Blog

Na Zemi jsou nám neustále zrcadleny jednotlivé části nás samých. Vše, co vnímáme vně sebe samých, nám zrcadlí něco uvnitř nás. Proto je vše, co vidíme vně sebe, pouze naší projekcí. Vezmeme přitom některou část sebe samí, na příklad tvrdohlavost, a myslíme si že tuto vlastnost mají lidé okolo nás.

Promítáme si do druhých lidí své vlastnosti, ať již dobré nebo špatné, a domníváme se, že ti to lidé v sobě mají uvedené vlastnosti, přičemž často popíráme, že takové vlastnosti v sobě máme i my.

Pravdou však je to že:

Můžeme vidět pouze sami sebe

Můžeme slyšet pouze sami sebe

Můžeme mluvit pouze sami k sobě

Můžeme kritizovat pouze sami sebe

Můžeme oceňovat pouze sami sebe

Pokaždé, když řekneme „Ty jsi…, On je…, Ona je…,“ tak do někoho promítáme něco ze sebe. Jestliže například o někom prohlásíme, že je divný, spatřujeme v dotyčném člověku nevědomě svou vlastní část, která je nějakým způsobem divná. Když někomu řekneme, že je hloupý, promítáme si do něho svou vlastní hloupost. Pokud někomu řekneme že je úžasný a milý, vidíme v něm svou vlastní část, která je úžasná a milá. Jestliže druhým říkáme, že jsou moudří, ale nepřijímáme svou vlastní moudrost, promítáme si tuto svou moudrost do vnějšího světa.

Když předpokládáme, že se někdo cítí stejně jako my, pak se jedná o projekci. Výroky typu „Musíš se kvůli tomu cítit hrozně“ nebo „Musíš mít takovou radost“, jsou také projekce. Promítáme si své pocity do druhých.  Dotyční lidé se však mohou cítit zcela jinak. „Nikdo nemá rád rýžový pudink“ je projekce. A stejně tak je projekcí například i to, když o někom, koho vůbec neznáme, prohlásíme: „Samozřejmě, že miluje koně“.

Výrok „Nemáš žádný smysl pro humor“ jednoduše znamená, že druhý člověk nevnímá věci stejně jako my. Možná že má vynikající, avšak zcela odlišný smysl pro humor. Ve skutečnosti přitom mluvíme sami k sobě.

Je mnohem snazší a pohodlnější si myslet že někdo jiný má ty vlastnosti, které se snažíme popřít sami v sobě.

Pokud potlačujeme svou nenávist a vyjadřujeme ji v podobě pasivní agrese, budeme si promítat nenávist do druhých lidí okolo nás a budeme si představovat, že jsou druzí agresivní, ať už je tomu opravdu tak, či nikoli. Budeme se cíleně a zvýšeně zaměřovat na zlostné postoje či ohrožení ze strany druhých a uvidíme je i tam, kde druzí takové agresivní postoje v sobě nemají a nijak je neprojevují. Lidé, kteří si promítají do vnějšího světa svou nenávist, si myslí že se jim všichni okolo snaží ublížit.

Do druhých lidí si promítáme také své pocity nejistoty a svou sexualitu. Lidé, kteří jsou posedlí morálkou druhých, do nich projít promítají svou vlastní skrytou nemorálnost.

Šéf, který se domnívá, že ho všichni jeho podřízení podvádějí, do nich promítá svou vlastní vnitřní nepoctivost. V důsledku toho si k sobě také přitahuje nepoctivé lidi.

Žena, jež neustále objevuje svého věrného manžela z nevěry, do něj promítá svůj vlastní nedostatek věrnosti v jejich vztahu.

Pokud slyšíte, že někdo někomu říká: „To je ale umíněná žena“, zamyslete se nad tím, zda je i dotyčný člověk to tvrdí, umíněný. Lidé, kteří v sobě tuto vlastnost nemají, necítí potřebu něco takového říkat.

Jelikož mnoho z nás není ve spojení s vlastní vnitřní krásou a nevěří ve své vnitřní velkolepost, promítáme si do druhých i své vlastní krásné, mocné, silné a pozitivní stránky. Pokaždé, když si o někom myslíte něco hezkého, mějte na paměti, že tuto vlastnost v sobě máte v různé míře i vy sami. Jinak byste je totiž neviděli v druhých.

Do druhých si promítáme také svou lásku. A stejně tak svou laskavost, štědrost a dobrotu.

Člověk, který je od přírody dobrý, si bude myslet, že všichni okolo něj jsou rovněž dobří.

Hluboce štědrý člověk očekává, že druzí jsou také štědří.

Když se do sebe dva lidé Zamilují, promítají si do sebe navzájem svou vnitřní krásu. Když vidíme svou krásu, jak se zesílená zrcadlí v druhém člověku, naskýtá se nám velká příležitost k duchovnímu růstu. Zamilovanost je stav milosti.

Velmi Časté jsou také zobecněné projekty typu: „Všichni se bojí tygrů“, „Všechny ženské jsou ukecané“, „Výchova dětí je dřina“. Uvedené projekce si můžeme přeložit jako: „Já se bojím tygrů“, „Jedna část mě samé je upovídaná jako nebo by si chtěla povídat“ a „Mé děti jsou pro mě náročné“. Stačí pouze převzít zodpovědnost za jakoukoliv část sebe samé která k nám patří.

Když promítáme do někoho některou část sebe samých, zabraňujeme si tím převzít zodpovědnost za sebe. Většina lidí si dokonce ani neuvědomuje, že to, o čem mluvím, se ve skutečnosti nachází uvnitř. Jedná se o velmi silnou formu popření.

Projekce může fungovat jako pink ponk. Když na sebe dva lidé křičí a vzájemně se obviňují, že se mýlí oba do sebe promítají svůj vlastní vztek a strach.

Zákon projekce přesně popisuje rčení „podle sebe soudím tebe“. Nikdo nepovažuje sám sebe za špatného člověka namísto toho vidí špatné vlastnosti v druhých lidech.

Můžete mluvit pouze sami k sobě. Když rodič řekne svému synovi, že ho obtěžuje, promítá do něj sám sebe. Může tím opravdově ublížit svému dítěti, které nerozumí realitě a nechápe, že to s ním nějak nesouvisí a vše se týká jeho rodiče. Matka, která miluje své dítě a neustále mu říká, jak je krásné a roztomilé, do dítěte do dítěte pozitivně promítá své otevřené srdce. Povznáší Přitom na duchu sebe i své dítě.

Zde je několik výrobků, které jsou typickými příklady projekce:

Ty jsi tak zvědavý a dotěrný.

Cítím, že si příliš zvědavý.

Je těžké být vojákem.

Svět je strašné místo.

Když přestaneme promítat své pocity a vlastnosti do druhých a místo toho přivezmeme zodpovědnost za to jak se cítíme, pak můžeme říci: „Cítím se nepříjemně, když se mě takhle vyptáváš“ nebo „To je moje věc“. Můžeme také říci: „Být vojákem by pro mě bylo velmi těžké“ anebo „Cítím se velmi ohrožený tím co se děje ve světě“. 

Dokonce i nejzkušenější a nejobjektivnější odborníci ve všech oblastech lidské činnosti nazírají na situaci zkresleně, přes barevné brýle. Je to totiž téměř nevyhnutelné v době, kdy pobýváme v lidském těle a máme lidské vědomí. Když jsme stoprocentně odpoutaní od nějaké situace či člověka a dokážeme je pozorovat zcela objektivně, pak je uvidíme naprosto jasně. Než toho však dosáhneme, je žádoucí snažit se omezit promítání vlastních pocitů a vlastností do druhých.

Náš život je to, co zažíváme. Druzí lidé pravděpodobně zakoušejí život zcela jinak než my. Všímejte si proto svých projekcí a pracujete sami na sobě. Když pochopíte zákon projekce, naskytnou se vám obrovské příležitosti k osobnímu a duchovnímu růstu.

Nikdy nevíte, jak se druzí cítí.
Vše, co vidíte v druhých,
je promítáním některé části
vás samých do druhých.

Sofie Kučerová – moudresvetlo.cz

úryvek D. Cooper z knihy „Vesmírné zákony“