Blog

Zodpovědnost je schopnost vhodně reagovat
na nějakou osobu nebo situaci.

Když se ozve duchovní výzva k jednotlivým duším k vykonání určité práce, zareagujete na ni? Odpovídáte na svou intuici a na vize, které vám vaše vyšší síly posílají? Vesmír nám někdy sesílá do života určité výzvy či překážky, aby zjistil, jak na ně zareagujeme. Úspěšné složení těchto zkoušek nás pak připraví na duchovní povýšení. Je na náš prokázat, že dokážeme správně naložit s vyšší zodpovědností. Před svým povýšením je však třeba, abychom úspěšně prošli určitými zkouškami, neboť se na nás bude spoléhat mnoho dalších duší.

Když jsou vyšší síly přesvědčeny o tom, že jste schopni
zvládnout svůj díl práce, tak vás pověří zodpovědností
za tento úkol.

V našem životě nastávají určitá období, kdy přijímáme duchovní zodpovědnost. Jedním z nich je například přivedení dítěte na svět. Ať již je toto dítě plánováno vědomě či nikoliv vaše Vyšší Já a Vyšší Já dítěte se dohodly, že se vám toto dítě narodí. Váš duchovní růst závisí na tom, jak na danou situaci zareagujete. Přivézt do vtělení postižené dítě je ještě větší zodpovědnost, pokud se rozhodnete ji přijmout. 

Když řídíte velký projekt nebo firmu, budete svými rozhodnutími ovlivňovat mnoho duší. Pokud například budete ředitelem školy nebo nemocnice, budete zodpovědní za blaho spousty lidí. Když se této výzvy chopíte zodpovědně a poctivě, urychlíte tím svůj duchovní pokrok.

Velká zodpovědnost a zdolávání překážek je pro nás
velkou poctou. Značí totiž, že jsme duchovně připraveni
na větší úkoly. 

Vše ve vašem životě vám bylo zapůjčeno. Jak pečujete o své děti, domov, zahradu, oblečení a knihy? Jste za ně zodpovědní a je vaší povinnosti se o ně starat.

Nemůžeme ve svém životě přijmout větší úkoly, pokud nevěnujeme péči sami sobě a nestaráme se o své potřeby. Je zapotřebí pečovat o své emoce, duši i ducha. A také o své tělo, které je posvátným chrámem. Nejdříve proto věnujte péči sami sobě. Poté vám bude dobře a budete moci lépe pomoci druhým.

S výjimkou malých dětí však nejste zodpovědní za žádného člověka. Každý jedinec je zodpovědný za své pocity a za svůj osud a vy nemáte právo nést břemeno za druhého, neboť by jste mu bránili v jeho růstu.

Vaší zodpovědností je podporovat druhé a povzbuzovat je
k tomu, aby přijali zodpovědnost za svůj život.

Velmi často se stává, že děti přejímají názory a vnitřní přesvědčení svých rodičů. Někdy také přijmeme za své představy druhých lidí o nás, například to, jak nás vnímají naši učitelé anebo to, co co si do nás druzí lidé promítají ze sebe.

Jeden mladý muž jménem James se vždy cítil méněcenný. Později si uvědomil, že když mu bylo deset let, cítil se velmi méněcenný kvůli problémům doma. V té době mu jeho učitelka ve škole neustále opakovala, že je hloupý, a on si tato její slova vzal za svá. Uložil si je hluboko do podvědomí, až se stala jedním z jeho vnitřních orgánů, a ona sebou od té doby vláčí toto břemeno. 

Nastal čas, aby toto své vnitřní přesvědčení vrátil tam, odkud přišlo. James se proto posadil a vizualizoval si, jak k němu přichází jeho učitelka, a on jí předal zpět tento názor. Teprve v té době si dokázal James vybavit dobu, kdy byl chytrý, duchapřítomný a oceňoval svou chytrost. Zvýšilo se mu jeho sebevědomí i pocit vlastní hodnoty.

Pokud v sobě nesete nějaké rodinné vnitřní přesvědčení, rodinnou emoci či rodinné tajemství, vraťte je zpět člověku, který vám je předal. Učiňte tak s láskou a zároveň pevným odhodláním.

Jestliže nemůžeme někomu o něčem říct či mu sdělit, jak se cítíme ze strachu, že bychom ho zranili, rozčílili, probudili v něm závist či jsme mu způsobili depresi, přebíráme zodpovědnost za jeho pocity a škodíme mu tím. Pokud upřímně vyjádříme své pocity, přebíráme zodpovědnost za sebe a při tom osvobozujeme dotyčného člověka i sebe.

Většina z nám promítá do druhých lidí své vlastní pocity. Jinými slovy, když víme, že bychom byli v dané situaci naštvaní, myslíme si, že stejně tak by v takové situaci byli naštvaní i druzí. Přenášíme na ně své vlastní problémy.

Pokud například říkáte, že nemůžete druhému něco říct proto, že víte, že by velmi žárlil, pak si do nej promítáte svou vlastní žárlivost. Dotyčný člověk by v dané situaci i možná opravdu žárlil, ale pokud by tomu tak bylo, nesl by za to sám zodpovědnost.

Jakmile pochopíme zákon zodpovědnosti, přestaneme obviňovat druhé či si do nich přestaneme promítat své vlastní pocity. Začneme přebírat zodpovědnost za vše, co se nám v životě děje, za každý svůj pocit, každou svou náladu i každou svou myšlenku.

Duchovní mistři si kladou následující otázky: “Jak jsem tuto situaci způsobil? Jaké myšlenky či pocity jsem vysílal? Jaké mé minulé činy vytvořily tuto situaci?” A především se ptají: “Jak to mohu změnit?”

Když převezmete zodpovědnost za svůj život,
stanete se duchovními mistry.

Sofie Kučerová – moudresvetlo.cz

úryvek D. Cooper z knihy „Vesmírné zákony“